Kategorie: Památky

Zámecký park a theatron

Zámecký park

Zámecký park byl ve Smilkově založen v druhé polovině 18. století Janem Jindřichem z Bissingen Svažitý terén východně od zámku byl upraven do teras, které jsou dodnes poměrně dobře zachovalé. Nejhodnotnější součástí parku je theatron pocházející z roku 1750, o kterém bych se ve své práci chtěla ještě později podrobněji zmínit.
Uspořádání parku v roce 1840 přibližuje kopie plánku pořízená z mapy stabilního katastru. V té době byla výměra parku 6,5 ha. Později došlo k jeho podstatnému rozšíření a v současné době má i s nádvořím a zástavbou rozlohu 16,34 ha.
Jihozápadně od zámku sousedí s parkem rybník Příkop, který má rozlohu přibližně 1 ha a na jižní straně rybník Pilný o rozloze 3,15 ha. Mezi oběma rybníky se nachází hráz po zrušeném rybníku Pařezném, který je ještě na mapě z roku 1840 zakreslen.
Park se rozkládá na svažitém terénu v nadmořské výšce 520 až 570 m. Vlastní budova zámku byla až do roku 1996 po stavební stránce udržována v poměrně dobrém stavu, ze zeleně v jejím okolí bylo soustavně udržováno pouze nádvoří.
Park je ohraničen na severozápadě ozdobným cihlovým tarasem, na severní straně dva metry vysokým a na východě nižším, na mnoha místech poškozeným kamenným tarasem. Na západní straně je obehnán drátěným plotem.
Na nádvoří upoutá pozornost několik význačných stromů. Vpravo od hlavního vchodu buk lesní převislý, mohutný jedlovec kanadský před kaplí sv.Anny, v jejímž okolí byla v poslední době provedena pěkná parková úprava, křehovětvec žlutý a výše jako solitera ohromná lípa malolistá. Rozsáhlý trávník na nádvoří je lemován zakrslým smrkem sivým kuželovitého tvaru. Severně od zámku je pěkná skupina vysokých jehličnanů (cypřišky Lawsonovy, c. hrachonosné, zeravy západní, jedle kavkazské,...).
Zajímavá zahradní úprava barokního typu se dochovala ve zbytcích východně od zámku. Jsou zde tři postupně zvýšené partery. V soustavě cest se zachovalo jedenáct schodišť, na nich jsou pravidelné habrové, v minulosti stříhané boskety.
Na ose východ-západ, kolmé k frontě zámku, je umístěna pískovcová socha Herkula v nadlidské velikosti a východněji se nacházela umělá jeskyně, v současné době již zasypaná. Socha Herkula sem byla přivezena z Lobkovického paláce v Praze.
Podle osy jsou rovné travnaté plochy (partery), souměrně upravené do pravidelných obrazců, ohraničených stromořadím převážně habrů, které byly v minulosti stříhány. První parter má dnes travnatou plochu až příliš hustě osázenou mladými keři a stromky. Je zde deset tisů průměrně čtyři metry vysokých, bohatý nepravidelný porost zimostrázu, na svahu ke druhému parteru souvislý porost pěnišníků. Druhý parter má několik stromořadí habrů. Jsou zde čtyři dvojice tisů, z nichž dvě tvoří poléhavé keře. Za sochou Herkula jsou tři terénní stupně se třemi řadami lip. V okolí zasypané jeskyně převládá souvislý stromový porost, obsahující převážně vzrostlé listnáče. Nad jeskyní následuje nepravidelně vyhloubený terén zarostlý lesem.
Od zámku vede napříč parkem až k východním vratům přímá cesta s lipovou alejí po obou stranách. Některé stromy mají obvod kmene přes tři metry, jeden z nich dokonce 4,35 m. Severně od této cesty je vysoký převážně listnatý les, v němž nacházíme velký počet mohutných dubů, lip, buků i největší smrky. Porost nebyl dlouho udržován, většinou je silně zarostlý náletem. Protékají jím dva potůčky, z nichž severnější je překlenut třemi můstky. Původní systém cest zde zcela zanikl. Na loučce pod severní brankou upoutá pozornost nádherný liliovník tulipánokvětý a v jeho sousedství vysoká vejmutovka.
Jižně od příčné cesty se rozkládá rozsáhlý přírodně krajinářský park. Na obvodu je souvislý les, který nepravidelně vybíhá do velké louky uprostřed. Na ní jsou malé i větší ostrůvky listnáčů. Převládá tu stromoví středního vzrůstu. Vedle typicky smíšeného lesa jsou zde menší porosty s převládajícím jedním druhem, např. bukem, lípou, smrkem, akátem nebo dubem červeným. Barevnost a tvarová rozmanitost je tu zvýrazněna roztroušeným bukem lesním červenolistým, sloupovitými duby a okrasnými keři. V západní části parku, kde je značně strmý terén, nalezneme skupiny vynikajících jehličnanů. Hlavně douglasky, dosahující výšky přes třicet metrů, a vysoké jedlovce kanadské. Je zde i několik cypřišků Lawsonových, které velmi trpí zastíněním.
V bylinném porostu se vyskytují následující významnější druhy: brčál menší, hluchavka žlutá, kapraď samec, kokořík mnohokvětý, kolotočník ozdobný, kopytník evropský, křivatec luční, orsej jarní, papratka samice, plicník lékařský, pstroček dvoulistý, křídlatka hrotolistá, sasanka hajní, šťavel kyselý, vlčí bob mnoholistý, zvonečník klasnatý zvonek kopřivolistý.
Poslední podrobné průzkumy parku byly prováděny v letech 1974 - 1976 V. Kovaříkem a v roce 1984 K. Hiekem. Z jimi navrhovaných opatření na ochranu parku byla již některá provedena. Byl například odstraněn chov prasat, který se nacházel přímo vedle theatronu.

Theatron

Důležitá je v parku i sochařská výzdoba Lazara Widmana a jeho místního pomocníka Tomáše Hatláka (v současné době jsou poničené sochy nahrazovány kopiemi), která se na smilkovském panství neomezila jen na park, překročila jeho zeď a našla své uplatnění i ve volné přírodě.
Barokní theatron v zámeckém parku pochází z doby kolem roku 1750. Představoval unikátní terasovou zahradní kompozici divadelního charakteru. Bohatá sochařská figurální a dekorativní výzdoba byla dílem právě Lazara Widmana a Tomáše Hatláka.
Protože theatron je v Čechách mimořádným příkladem barokní zahrady italského typu, dotvářené originálním sadovnickým řešením, ráda bych se na tomto místě stručně zmínila o barokní zahradě.

Barokní zahrada


Barokní zahrada je chápána jako reprezentační prostor., základním motivem barokní kompozice je výrazná osovost.
Parter, zdobený fontánami a plastikami, je obklopen kulisou vysoké zeleně, obvykle výrazně tvarované, která zdůrazňuje hlavní záměry prostorové koncepce a zároveň skrývá intimní zákoutí pravidelných bosketů.
Stříhaná vysoká zeleň vytváří daleké průhledy mezi svými stěnami, architekti využívají ohradních zdí, jež člení arkádami či nikami, staví kolonády, letohrádky, kašny nebo zaměřuje pohledové osy k sochařským dílům, která bohatě dekorují park mytologickými postavami bohů nebo zvířat.
Významnou úlohu v barokní zahradě mají budovy. Ústřední motiv celého parku, zámek, často dotváří řada dalších i užitkových staveb, které jsou natolik přizpůsobeny zahradnímu prostoru, že se stávají charakteristickými motivy celé dispozice. Jízdárny, konírny, oranžerie, divadla .... tak doplňují složitý soubor zahradních staveb.
Dva prvky, které mají největší podíl na variabilitě slohového typu zahrady jsou terénní a vodní útvar. Divadelní charakter rostlinných kulis a parteru vyžaduje gradace, realizované v terasovitých stupních. Najdeme také rozdílné formy užití vody - od rovinného bazénu, zrcadlícího na hladině dekoraci zámeckého průčelí, přes kaskády stékající po stupních a fontány tryskající vodu až k vertikále vodotrysku rozbíjejícího zrcadlo hladiny.
Jedním z nejvýznamnějších přínosů barokní zahrady je její pronikání daleko do krajiny.
Existují dva základní typy barokních zahrad: francouzský a italský. Italská zahrada je založena na stoupajícím terénu, naplněná pohybem vodních kaskád a fontán, má daleké, úzké průhledy, nevelké stísněné plochy a tvarově bohatou vegetaci. Oproti tomu francouzská zahrada je plošná s přísně formovanou vegetací a klidnými plochami bazénů.
Mezi barokní zahrady v Čechách patří například v Praze Valdštejnská, Vrtbovská nebo zahrada v Dobříši. Drobnou, ale neobyčejně působivou zahradou italského typu je právě zahrada ve Smilkově.

Svažitý terén theatronu je ztvárněn soustavou teras. Byl založen ve třech úrovních. Jádrem a výchozím prostorem je parter v jehož centru byla kdysi umístěna vodní nádrž, kasulovitého půdorysu. Dnes zasypaná nádrž byla funkční ještě ve třicátých letech. Nad ní vystupuje monumentální dvoustranné schodiště na první terasu se sochařskou výzdobou, která do dnešní doby zůstala ve značném rozsahu zachována. Ve středu masivu schodiště byla vyhloubena nika, v níž je umístěna centrální postava theatronu - Caritas - ženská postava tisknoucí k sobě dvě děti.Pilíře schodiště zdobí kamenné plastiky v podobě orlích hlav.Atika první terasy je stejně jako schodiště lemována balustrádou. Na ní jsou symetricky umístěny dvě figury - dívčí (snad Dafné) a chlapecká (Apollo). Na okrajích atiky byly umístěny vždy dvě dvojice putti, na které navazovaly další dvě dvojice na horní terase, originály jsou v torzálním stavu a dnes jsou připraveny kopie pro nové osazení.
Druhá terasa se zdvihá nad silnicí na mohutné opěrné zdi.Na ní stálo několik dalších plastik (Neptun, Diana, orlí hlavy, putti). Theatron završuje oranžerie, vybudovaná v 90. letech minulého století. Ve stávající oranžerii je zadní zeď se střední nikou a zbytky fontány, které vznikly současně při budování theatronu. Původně plánovaná stavba, která měla tvořit vyvrcholení celé kompozice nebyla nikdy dokončena, postaven byl pouze zahradnický domek, který svou výškou narušuje kompozici i estetické působení celého theatronu.
Theatron byl v posledních desetiletích ponechán bez potřebné údržby a zčásti využíván nevhodným způsobem. Zaniklo původní stromoví a pohled na terasy byl zakryt náletovými dřevinami. Výsledkem byla vážná devastace tohoto díla. Sochařská výzdoba a stavební konstrukce jsou značně narušeny, došlo ke zřícení některých částí a celá unikátní památka spěla doslova k zániku
V poslední době má snad theatron naději na záchranu, protože v roce 1996 byl již ve skutečně havarijním stavu a jeho rekonstrukce byla zařazena do Programu záchrany architektonického dědictví ČR na rok 1997. Byly už odstraněny náletové dřeviny, tím byl obnoven průhled,byla zrekonstruována opěrná zeď horní terasy, zhotoveny kopie některých soch s tím, že originály budou umístěny v oranžerii.

Součástí projektu při zařazení do Programu záchrany architektonického dědictví byly i plánované sadové úpravy. Ty jsou samozřejmě ještě daleko, ale právě ony budou završením celé rekonstrukce
Doufejme tedy, že za několik let k theatronu přijdeme po cestě z drobných žulových kostek, okolí oranžerie bude vydlážděno mozaikovou dlažbou s obrubníky z drobných kostek a kromě pískovaných cest budou všude jen dokonalé, udržované trávníky. Nerovnosti terénu budou upravovat pokryvné keře, to co by nemělo být vidět budou zakrývat střihané tisové stěny a pomalu budou dorůstat nově vysazené keře a stromy.

Na závěr bych se ještě zmínila o finanční stránce rekonstrukce theatronu. Celkový finanční propočet sadových úprav počítá s necelými čtyřmi miliony korun, rekonstrukce theatronu bude stát přibližně 25 milionů. Na rok 2000 byla vlastníkům přislíbena částka 900 tisíc korun z Programu záchrany architektonického dědictví.


Použitá literatura: (pro část zámeckého parku a theatronu)
Čeněk Habart: Sedlčansko, sedlecko a voticko
V.Kovařík, P.Pešout, V.Zelený: Zámecké parky a památné stromy Podblanicka
Z. Brandl, J. Petráň: Sborník vlastivědných prací z podblanicka (1977)
Projekt záchrany kulturní památky k Programu záchrany architektonického dědictví (1996)
Z.Dokoupil, P.Nauman, D.Riedl, I.Veselý: Historické zahrady v Čechách a na Moravě

 

print Formát pro tisk

Počasí